Na procházce mě jako každou neděli pustila panička z vodítka a volno.. no a po půl hodině lítání, že se půjde domů jenomže mě se nějak nechtělo přijít a furt jsem něco hodně voňavého čmuchal  (něco podobného jako na táboře).. no a  najednou jsem tam v křoví uviděl krásný srnečky.. ale to panička nestihla nějak zareagovat a už jsem to za nima valil... jak panička řikala jenom taková černá šmouha za třema srnčíma. asi ani ne po deseti mninutách jsem zjistil, že panička nejni přítomna tak jsem se vydal nazpátek po stopě.. no ale panička ta se mohla strhnout jak furt volala a pískala takže najít jí byla docela hračka, pak už mě čekala jenom cesta domů pěkně poslušně na vodítku, ani jsem neměl čas odporovat protože jsem si zaběhl asi takové dva kilometry nejmíň, takže vylítanej až až.. .. závěr byl: ŽE TI TO ZA NIMA STÁLO BĚŽET!!. toť vše o mém prvním setkání s hněvkovickejma srnkama :))